Dúbravská oáza: Zařízení pro seniory, jaké si vaši rodiče zaslouží

Ani mnozí místní o klidném areálu nevědí. Při pohledu na objekt, který spíše připomíná hotel, by si jen málokdo – zvyklý na život na Slovensku – pomyslel, že jde o zařízení pro seniory. I díky investorům z investiční platformy Crowdberry však mohlo vzniknout zařízení s moderním konceptem, které svým obyvatelům zajišťuje důstojné stáří.

Pár minut jízdy lesem, a pak už vystupuji před zařízením, které na první pohled vypadá jako hotel. Je slunečný den, těsně před polednem a teplo. Na trávníku před budovou namísto hotelových hostů sedí skupina seniorů – na lavičkách, stoličkách i invalidních vozících. Kolem nich obchází ošetřovatel, povídají si. Na fasádě je vidět velký nápis „Dúbravská oáza“.

Kdysi jsem už procházela kolem, cestou z rozhledny na Devínské Kobyle v Bratislavě, ale nevěděla jsem, co je objekt zač. Dnes vím, že jde o moderní centrum pro seniory – od těch, kteří pomoc téměř nepotřebují, až po lidi v horším zdravotním stavu.

Jednoduchá zlepšení, která dělají velký rozdíl

Zařízení provozuje nezisková organizace Dúbravská oáza klidu a odpočinku, která si objekt pronajímá od jeho vlastníka – společnosti Griffin, s.r.o. Setkávám se s ředitelem zařízení Jaroslavem Jakubčíkem i s prokuristou Griffinu Ľubošem Pirohou, který je jedním z otců myšlenky na vznik tohoto centra. Zatímco procházíme jídelnou, kde už mají klienti na stolech prostřeno, každý u své jmenovky, vyprávějí mi, že centrum otevřeli před dvěma lety a dnes se v něm pod jednou střechou nacházejí čtyři zařízení: denní stacionář, zařízení pro seniory, zařízení pečovatelské služby a specializované zařízení pro pacienty s Alzheimerovou chorobou. 

„Centrum je navržené tak, aby sem mohl přijít ještě aktivní senior a postupně, jak bude stárnout a jak tomu bude odpovídat i jeho zdravotní stav, projde jednotlivými odděleními,“ vysvětluje Jaroslav Jakubčík.

Na chodbách je živo. Seniorka, která nás čiperně pozdraví, zamíří do vnitřního atria, kde se ve stínu přidá ke skupince oddychujících. Za atriem je tichá zóna, určená pro pacienty s Alzheimerovou chorobou.

Jdeme se podívat na ubytování. Jednotlivé trakty jsou označené zřetelnými písmeny a barevným pruhem ve výši očí na stěně – na podobném principu funguje například i označování nemocničních oddělení v západních zemích. Dveře jsou označené jmény, na některých visí dekorace nebo oznámení. Vcházíme do vzorového pokoje: „Máme tu jednolůžkové a dvoulůžkové pokoje, přičemž všechny pokoje, jakož i celý komplex jsou klimatizované. V každém je kromě běžného vybavení i polohovatelná postel, interkom, kterým mohou klienti přivolat sestru, televize, samostatná koupelna přizpůsobená potřebám seniorů a pohodlné, nastavitelné křeslo pro klienty nebo pro návštěvy,“ vysvětluje Ľuboš Piroha a doplňuje, že všechny pokoje jsou bezbariérové a každý trakt má vlastní kuchyňku s malou jídelnou, kterou mohou senioři kdykoli využít.

„Někdy senioři nemají chuť či sílu jíst ve velké jídelně, a mohou si proto nechat přinést jídlo do pokoje nebo se najedí v kuchyňce,“ vysvětluje prokurista Griffinu Ľuboš Piroha.

Personál tvoří 99 procent výsledku

Součástí pobytu v centru jsou skupinová cvičení s fyzioterapeuty, ruční práce v tvůrčích dílnách se sociálními pracovníky, pravidelné mše nebo koncerty lidové hudby, či vystoupení dětských hudebních skupin. Ačkoli senioři v centru mají stanoven určitý denní harmonogram, pokud nemají chuť na skupinové aktivity, neúčastní se jich. Sociální pracovníci však dávají pozor, zda jde pouze o jednorázový výkyv nálady, nebo signál, že něco není v pořádku. Kromě stálého personálu do zařízení pravidelně dochází několik lékařů, kteří se o klienty starají.

„Můžete mít jakkoli pěkné prostředí nebo zařízení, ale personál tvoří 99 procent výsledku. Protože když máte zlatou klec a špatný personál, respektive neposkytujete kvalitní služby, jde to rychle z kopce,“ vysvětluje Jakubčík. Vzápětí dodává, že kvalitních lidí je málo, takže výběr je o to komplikovanější. O nových zaměstnancích si vždy zjišťuje reference.

Nahlédneme ještě do rehabilitačního centra, ve kterém každý klient týdně absolvuje dvě individuální cvičení nebo masáže. V jedné z místností je již připraven prostor na vířivku. Míjíme také kadeřnictví, manikúru a pedikúru. Paní s růžovými vlasy při práci cosi vypráví jednomu z klientů.

Vyjdeme na terasu v prvním patře a sedneme si ke stolu. Je teplo, pár kroků od nás šumí les. „Před lety jsme tyto pozemky koupili od salesiánů – bývalo zde středisko vzdělávání kněží. Je to nádherné, klidné místo. Budovy však pocházejí ze 70. let. Když se stavělo sídliště a následně raketová základna nahoře na Devínské Kobyle, vzniklo zde doškolovací středisko ministerstva obrany pro vojáky a pionýrský tábor pro jejich děti. Kolaudovalo se to však až v letech 1988–1989, takže k využití už ani nedošlo. Pak tu krátce měla Markíza předvysílací studio ještě předtím, než se stěhovala do Záhorské Bystrice a později to tu fungovalo jako hotely Hubert či Alfonz. Tehdy tu dokonce bydlel i Václav Havel,“ říká Jaroslav Jakubčík.

Investice na rozšiřování hledají přes platformu Crowdberry

Když centrum začali budovat, shromáždili partu zkušených odborníků, kteří měli s prací se seniory zkušenosti. Dle jejich doporučení místo postupně získalo dnešní podobu a odborníci v něm dodnes pracují – zejména na manažerských pozicích.

Úvodní rekonstrukci zafinancovali úvěrem z banky a pomocí prostředků od investorů, před dokončením objektu však byl třeba další kapitál na zařízení a začátek provozu centra. Ten získali díky investorům z platformy Crowdberry, která nabízí možnost zajímavých investic do slovenských a českých firem. Druhá možnost být spolumajitelem Dúbravské oázy je stále aktuální. Připravuje se totiž další rozšíření centra. Finální částka bude z velké části určená na zlepšení kapitálové struktury před přípravnými etapami rozšíření kapacity – na dobudování dvou nových objektů s dodatečnou kapacitou 120 lůžek. Kromě toho má přibýt další vybavení, ubytování pro personál a malý amfiteátr s plátnem na letní vystoupení a promítání filmů.

„Umím si představit, že našimi investory se mohou stát lidé, jejichž rodiče v blízkém čase budou nebo možná už i jsou odkázáni na takové zařízení. Naši investoři mají totiž přirozeně privilegované právo umístit do Dúbravské oázy své rodinné příslušníky,“ říká Jaroslav Jakubčík.

Cílovou skupinou nemá být elita

„Nejvíce hrdý jsem na to, že jsme vybudovali zařízení, které není jen pro bohaté lidi. Doplatek rodinného příslušníka se pohybuje asi na úrovni 400 eur. Vezměte si, že máte sourozence – každý doplatí po 200 eurech, a máte jistotu, že váš blízký je v dobrých rukou a kultivovaném prostředí,“ říká Ľuboš Piroha.

Jaroslav Jakubčík situaci porovnává s opatrováním v rodině: „Představte si, že k člověku s Alzheimerem musíte vyčlenit někoho z rodiny, kdo v první řadě přijde o svůj příjem, tedy v Bratislavě průměrně o 1100 až 1200 eur v čistém. Za druhé musí být u toho člověka 24 hodin, sedm dní v týdnu. To znamená, že za tři měsíce je ten člověk vyčerpaný, a to psychicky i fyzicky, a celá rodina tím většinou velmi trpí.“ 

Ředitel zařízení i prokurista Griffinu mají z toho, co dosud dokázali, radost, jak však sami říkají, je to běh na dlouhou trať. „Rozhodně má smysl do toho investovat, neboť takových zařízení je velmi málo. I kdyby byly v Bratislavě další čtyři, nebyla by poptávka plně uspokojena. Myslím, že je třeba více zařízení, v nichž by se lidem poskytl prostor na důstojnější dožití. Návratnost je zde dlouhodobá, ale mimořádně stabilní. Také však děláme něco pro tuto společnost a vždy, když sem přijedeme, máme dobrý pocit,“ uzavírá Ľuboš Piroha.

Text vznikl ve spolupráci s Denníkem N.